Před mnoha staletími se jako nejjistější prostředek směny zboží ustálily drahé kovy, především zlato a stříbro. Panovníci si pro sebe zajistili exklusivní právo razit z těchto drahých kovů mince a ten panovník, který měl na svém území nejvydatnější doly a dokázal tyto kovy vytěžit, patřil také k nejbohatším, a jeho země patřičně vzkvétala.

Zlata a stříbra tehdy ale nebylo tolik, aby to pokrylo veškerou spotřebu a podporovalo růst hospodářství. Především v období válek (které ve středověku, ale i v novověku probíhaly téměř nepřetržitě) se panovníkům nedostávalo peněz na jejich financování, a proto si museli dokonce i půjčovat.

Až jednou přišel jistý Skot John Law na možnost, že by bylo možné od lidí mince z drahých kovů „vybrat“ a dát jim za ně bankovku či státovku, neboli potvrzení, že držiteli bude proti předání této bankovky vyplacena odpovídající hodnota v mincích – rozuměj zlatých nebo stříbrných, ne dnešních bezcenných měděných a podobně. Na některých bankovkách je to mimochodem uvedené dodnes!

Problém ovšem nastal, když panovník, mající „exklusivitu“ na vydávání těchto bankovek, začal pro své potřeby tisknout a pouštět do oběhu další bankovky, které už ovšem nebyly těmito mincemi z drahých kovů kryté. Lidé tak začali platit bezcennými papírky, neboť jich bylo vydáno více, nežli kolik bylo v depozitu eminenta zlatých a stříbrných mincí.

A tímto problémem trpí ekonomiky celého světa dodnes. Centrální banky tisknou bezcenné papírky, kterými platíme. Pokud by jen 10% všech bankovek v oběhu mělo být směněno za zlato, tak všechny státy světa okamžitě zbankrotují, neboť takové zásoby zlata nemají. Zlata je na světě sice dost, ročně se ho vytěží přes 3000 tun, takže to krásně pokryje světovou spotřebu a dokonce ho mohou některé „investiční firmy“ předražené od rána do večera nabízet nezkušeným investorům v televizi nebo na internetu, ale v sejfech centrálních bank ho není tolik, aby pokrylo původní účel bankovek.

Stejným způsobem vlastně funguje i vydávání akcií. Firma vydá akcie na svůj další rozvoj, ale čím je vlastně hodnota této akcie kryta? Pouze nejistými budoucími výsledky. Krásně je to popsané v níže uvedené knize na příkladu Missisippi Company. Investor vždy pouze SPEKULUJE na budoucí hodnotu firmy.

Všem zájemcům o tuto problematiku doporučuji knihu VELKÁ HRA od Claude Cueniho. Je to strhující příběh napsaný na základě skutečných událostí, ve kterém se i největší laik formou románu dozví, jak to doopravdy je s penězi a hodnotou akcií.

Dle mého názoru je tedy vhodné držet v hotovosti maximálně tolik, kolik potřebuji na příštích 6 měsíců a vše ostatní mít v kvalitních investičních produktech. Sběratelské předměty (se známkami na špici) patří mezi ty, které se již déle než 150 let neustále zhodnocují. U bankovek a akcií nikdy nevíte, kdy se trh zhroutí – což už se stalo mnohokrát. Naopak trh se sběratelskými předměty funguje již po staletí bez větších otřesů.