Jean de Sperati: Umělec mezi padělateli

 

Někdy se mu říká „Rubens filatelie“. Je všeobecně považován za nejlepšího a nejnebezpečnějšího imitátora, nebo chcete-li padělatele známek, jaký kdy žil. Jean de Sperati po sobě zanechal dílo, které je pro mnohé zajímavé a ceněné i po téměř 70 letech od jeho smrti. Na rozdíl od jiného umění, jsou ve filatelii i některé padělky velmi vzácné. Existují případy, kdy je Speratiho padělek vzácnější, nežli originální známka.

 

 

Giovanni (Jean) de Sperati se narodil 14. října 1884 v italské Pise. Velkou část života strávil ve Francii (proto Jean de Sperati) a vždy se považoval za umělce, nikoliv za padělatele. Pro padělání známek měl skvělé zázemí. Své dovednosti se nejspíš naučil od matky a dvou starších bratrů, Mariana a Massima. Ti provozovali firmu pod názvem "Borsa Filatelica Toscana", poštovní schránka 16, v italské Lucce, a nabízeli sběratelům známek "cenově výhodné položky", které se později ukázaly být padělky. Další z příbuzných Jeana de Speratiho vlastnili papírnu a továrnu na výrobu pohlednic. To mu poskytlo příležitost získat velké znalosti o tisku, fotografických procesech, chemikáliích a přístup k nejrůznějším druhům starého papíru – což se později ukázalo jako velmi důležité.

 

Sperati často používal techniku vybělení tištěného obrazu běžné levné známky a následného vytištění obrazu její vzácné varianty na tuto vybělenou známku. Jak velký může být rozdíl v ceně takových dvou známek, je vidět na příkladu známky Mauritius 2d POST PAID. Vlevo je levnější varianta, tzv. latest impression se současnou tržní cenou kolem 350 liber. Vpravo je dražší varianta, tzv. early impression, s variantou „PENOE“ místo „PENCE, se současnou tržní cenou 4400 liber. 

 

Mauritius POST PAID 2d „latest impression“

Mauritius POST PAID 2d, „early impression“, varianta „PENOE“

 

Sperati tedy mohl vzít tu levnou variantu, vybělit na ní tisk a na identický papír poté vytisknout stejnou známku, ovšem s perfektní kresbou. U jiných známek by pak tímto způsobem zůstala pravá perforace (zoubkování), průsvitka (vodoznak), papír a dokonce i případné razítko. Všechny tyto atributy totiž hrají významnou roli při posuzování pravosti známky, podobně, jako když se u starých maleb posuzuje například originalita plátna, na němž je malba provedena. Pomocí speciálních chemikálií se tomuto géniovi dokonce podařilo dosáhnout toho, že se razítko stalo pórovitým, takže se zdálo, jako by byl nově vytištěný obraz známky pod tímto původním razítkem, což je přímo neuvěřitelné.

 

První padělky Jeana de Speratiho se týkaly vzácných známek ze San Marina. Tyto své výrobky nejprve ukázal tehdejším znalcům známek, kteří je považovali za pravé. Posílen jejich názorem začal vyrábět další, což nakonec vyústilo ve zhruba 566 vynikajících variant z více než 100 různých zemí. Sperati byl opravdu velmi výkonný - předpokládá se, že vyrobil více než pět tisíc padělků. Jeho známky byly skutečnými skvosty. Dokonce i nejlepší doboví znalci známek považovali jeho výrobky za pravé známky. Zajímavé je, že nefalšoval pouze známky, ale také eseje či zkušební tisky. 

 

Speratiho systém byl velmi jednoduchý. Vyrobil několik cenných známek a poslal je různým známým odborníkům k certifikaci. Když je znalci vrátili zpět s certifikátem pravosti, Sperati je poslal obchodníkovi do jiného města, než kde znalci bydleli. Nebo dal známky do dražby. Později své padělky vylepšoval ručně vyráběnými razítky.

 

 

Kvalita jeho známek byla dokonce potvrzena při soudním procesu, který s ním byl veden v roce 1948. Sperati se tehdy nechal svým způsobem sám dobrovolně odhalit.

 

Dosáhl ve svých reprodukcích takového stupně dokonalosti, že se rozhodl seznámit s nimi celý svět, nejen své přátele a několik málo sběratelů a odborníků v omezeném utajovaném okruhu, kteří o nich již věděli. Psal se rok 1942 a válka vyžadovala otevření korespondence cenzurními úřady, zejména té, která se posílala do zahraničí. Sperati chytře vymyslel, že v obálce pošle 18 reprodukcí cenných klasických známek obchodníkovi se známkami v Lisabonu (pravděpodobně Eladio de Santos), s nímž již měl obchodní a přátelské vztahy. 

 

Sperati předem varoval svou rodinu, že by ho v nejbližší době mohla "navštívit" policie. Zásilka do Portugalska byla francouzskou celní správou skutečně zadržena a poté do Speratiho rezidence dorazila policie, přičemž první Speratiho reakce byla následující: "Přišli jste si pro známky?“

 

18 reprodukcí, které Sperati poslal svému známému do Portugalska. Prodáno v aukci Feldman za 11 000 EUR plus buyer’s premium.

 

Obálka, ve které byly tyto reprodukce poslány.

 

Francouzská celní správa zažalovala Jeana de Speratiho za vývoz známek bez deklarace v dubnu 1942. Na žádost vyšetřujícího soudce v Chambéry byly známky podrobeny expertíze jistého Mariuse Gilberta, člena Club Philatélique de Savoie, který prohlásil všechny známky za pravé a uvedl katalogovou hodnotu Yvert z roku 1942 ve výši 95 400 franků a tržní odhad 60 500 až 78 000 franků. Ačkoli prohlásil, že není kompetentní se k tomuto tématu vyjadřovat (ověřená kopie tohoto posudku zaslaná Speratimu byla součástí losu číslo 5000 ve výše zmíněné aukci). S ohledem na tuto zprávu žalobce Speratiho na konci listopadu 1942 obvinil z nedovoleného vývozu kapitálu, protože opomenul podat vývozní prohlášení. Následně soud prvního stupně rozhodl o jeho postoupení trestnímu soudu. Sperati podal stížnost s argumentem, že tyto "známky" jsou reprodukce, a odmítá posudek prostého člena filatelistického klubu s tím, ať známky prozkoumá uznávaný znalec.

 

V dubnu 1943 si Trestní soud v Chambéry vyžádal službu znalce Dr. Locarda z Lyonu, který učinil stejné prohlášení o pravosti, jako předním pan Gilbert, a Sperati je opět obviněn z nedovoleného vývozu kapitálu. Sperati pak soudu osobně poskytl deset stejných sérií známek, jako byly ty, kterých se případ týka. Soud se následně prohlásil za nekompetentního ve filatelii a byl vyžádán nový posudek od znalce. Dr. Locard se znovu zapojil do zkoumání důkazu "zločinu", ačkoli Sperati mu odmítl zaslat poštou další reprodukce k porovnání s nadějí, že bude jmenován jiný znalec. 

 

Dr. Locard nezměnil své dřívější tvrzení, a dokonce prohlásil, že "jde-li o napodobeninu, i při nejdokonalejším procesu falšování by se našly rozdíly, aniž by bylo vidět "une différence de l'ordre du millième de milimètre" (rozdíl v řádu tisícin milimetru). Po použití Woodovy a Galloisovy lampy nedokázal zjistit žádný rozdíl ve světle ani z hlediska fluorescence, nejdokonalejší padělek nemůže mít stejný papír jako pravý, a dodal, že je téměř nemožné napodobit vodoznak na známkách Hongkongu a Lagosu. Pokud jde o lep, sdělil, že vše je charakteristické pro každé území a přesná imitace lepu je nemožná, stejně jako argumentoval perforací, k jejímuž provedení by byl zapotřebí drahý stroj. Po druhé expertíze soud v březnu 1944 prohlásil Speratiho za vinného, uložil mu pokutu 60 000 franků a zboží bylo definitivně zabaveno.

 

 

Sperati se proti rozsudku odvolal. Musel ovšem u odvolacího soudu dokázat, že znalci nejsou neomylní. Zároveň vymyslel strategii, jak získat peníze na pokutu uloženou soudem: vyrobil tři identické reprodukce Oldenburské známky (Yvert č. 5) s vyobrazením razítka ze stejné lokality a s identickým datem, umístěné na stejné ploše každé reprodukce, a nabídl je zvlášť znalcům obchodníkům Roumetovi, Nitardovi a Isaacovi. Tyto tři známky byly odděleně předány k expertíze panu Leónu-Pierru Marguovi, známému spíše pod pseudonymem Miro, tehdejšímu předsedovi "Chambre Syndicale des Négociants en Timbres". Margu byl šokován, že během dvou dnů obdržel tři identické známky, které vypadají jako pravé. Tyto skutečnosti později otevřou v Paříži druhý případ proti Speratimu, který bude vyřešen až v roce 1952. 

 

V červenci 1945 vynesl odvolací soud v Chambéry rozsudek, který určil znalci pány Bruna, Flizeho a Dr. Locarda k přezkoumání reprodukcí, ale rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno až téměř o tři roky později, protože tito tři znalci se v listopadu 1947 prohlásili za neschopné vydat prohlášení. Oba procesy v Paříži a Chambéry se chystaly v podobném časovém období a v obou případech byl určeným znalcem pan Dubus, který v únoru 1948 dospěl k závěru, že "známky" zaslané do Lisabonu nejsou pravé, ale mohou oklamat sběratele. 

 

Sperati tvrdil, že tyto známky nabízel přibližně za jedno procento tržní ceny, aby pomohl běžným sběratelům zaplnit prázdná místa v jejich albech na známky. Před soudem také prohlásil, že známky jednoduše zapomněl označit jako padělky, a slíbil, že v budoucnu bude na takové označování dbát pečlivěji.

 

Nakonec byla v dubnu 1948 i přes stanovisko pana Dubuse uložena Speratimu pokuta 20 000 franků, kterou měl zaplatit celnímu úřadu za kapitálový únik a pařížský soud ho též odsoudil k ročnímu vězení. Trest si však nemusel odpykat vzhledem ke svému vysokému věku - bylo mu již 64 let. Sperati tento případ propagoval v tisku a zapojení znalců mezinárodního významu způsobilo, že se Sperati stal notoricky známým a mezinárodně proslulým. 

 

 

V roce 1954 Sperati prodal své zbývající padělky i všechna klišé, tiskové desky, raznice a zkušební tisky Britské filatelistické asociaci (British Philatelic Association). Toto rozhodnutí bylo učiněno proto, aby konečně přestal vyrábět další a další padělky a aby se nástroje nedostaly do vlastnictví někoho, kdo by mohl pokračovat v jeho práci. Cena, kterou B. P. A. zaplatila, se údajně pohybovala od 15 000 do 40 000 dolarů, což bylo v té době naprosté jmění.

 

Britská filatelistická asociace (BPA) spolu s Robsonem Lowem, jedním z největších Speratiho obdivovatelů té doby, vydala v roce 1955 dvě knihy jako pomůcku pro filatelistickou komunitu, aby lépe pochopila, jak odhalovat jeho repliky. Jeden z nejznámějších odborníků na padělky, sběratel Carl Walske (1922-2009), rovněž ve spolupráci s Lowem, je pak autorem knihy "The Work of Jean de Sperati II, including Previously Unlisted Forgeries“, která vyšla v roce 2001.

 

 

Speratiho padělky jsou považovány za mistrovská díla padělání známek. Mnohé jeho předměty dosahují na aukcích vysokých cen, někdy i tisíce eur za jednu známku. Když Jean de Sperati v roce 1957 v Aix-les-Bains zemřel, bylo mu 73 let. Zjistilo se, že stále usilovně pracoval. "Jen tak pro zábavu", jak říkal před svou smrtí.

 

V prosinci 2022 byla část Speratiho archivu dražena v aukčním domě David Feldman ve Švýcarsku a mnohé ze 135 položek dosáhly násobků vyvolávacích cen.

 

Asi nepřekvapí, že nejvyšší částky dosáhly dvě položky spojené s legendárními známkami Mauritius POST OFFICE – například los 50078 se prodal za 45 000 eur.

 

Ukázka z losu číslo 5078.

 

Největšího nárůstu oproti vyvolávací ceně dosáhly položky týkající se známek starého Rakouska. Los číslo 50008 se zaměřením na legendární známku Merkur 30 krejcarů, měl předaukční odhad 2 000 eur a dosáhl 17 000 eur plus aukční poplatky.

 

 

Velmi zajímavou položkou byly originální Speratiho brýle, které se vydražily za 2 800 eur, když do dražby vstupovaly s vyvolávací cenou 750 eur.