Raritní poštovní známky, umění, mince, stará auta, investiční alkohol či sportovní memorabilie – to vše patří nejen v USA, ale i jinde ve světě mezi populární alternativní aktiva (takzvané collectibles) drobných investorů i profesionálních finančníků z Wall Street. Globálně se jen ve známkách ročně protočí miliardy dolarů a investují do nich i nejbohatší lidé světa. V našich zeměpisných šířkách zůstávají investiční známky mimo hlavní zájem investorů, podle filatelisty Radka Nováka jsou ale přehlíženy neprávem. Valuace věcí, na které si lze sáhnout, nejsou tak snadno manipulovatelné a bývají prověřeny desítkami let.

Sběratelů jsou globálně desítky milionů, ale sběratelských předmětů je pouze omezené množství. Velký převis poptávky tak hraje do karet dalšímu růstu cen. Že si toho (nejen) čeští drobní investoři zatím nevšímají? Výhoda pro vás, pokud si všimnete. S Radkem Novákem, který se filatelii věnuje již mnoho let a systematicky si buduje sbírku investičních známek, jsme hovořili mimo jiné o tom, proč by investoři měli seriózně zvážit zařazení známek do svých portfolií.

Jak jste se ke známkám dostal?

Začal jsem je sbírat jako kluk. Přivedla mě k tomu babička, která mi ukázala známky s Masarykem. Vyměňovali jsme na základce o přestávkách Masaryka za Hitlera a frajeřili, jak už umíme obchodovat. V šestnácti jsem ale hodil alba pod postel a začal se zajímat spíš o holky. V průběhu let jsem se ale ke známkám vrátil a vášeň pro ně mi vydržela dodnes.

Sbíráte jen známky?

Především známky, ale sbírám třeba i knihy, mám jich doma přes čtyři tisíce, hlavně o historii. A zajímají mě i další obory.

A když známky, tak jaké?

Zaměřuji se na Československo od roku 1918 až do současnosti, včetně protektorátu, a to v čisté nerazítkované kvalitě. To je kvalita, ve které známky opouštěly poštu. Ceny Československa na trhu se známkami za poslední roky mnohonásobně vzrostly, díky tomu jsem začal sbírat také staré Rakousko a Německo. Dále sbírám výběrové kusy z britských kolonií a celosvětové rarity.

O jak velkém trhu se bavíme, když je řeč o známkách?

Objem obchodů se známkami se celosvětově odhaduje na 10-15 miliard USD ročně. V Česku se hrubé odhady pohybují až okolo jedné miliardy korun za rok. Celosvětově se filatelii věnuje asi 50 milionů lidí, u nás nižší desítky tisíc. Ale je důležité, že i u nás máme stovky nadšených investorů a přibližně 200 z nich jsou kapitálově silní investoři, kteří nemají problém za známky utratit miliony korun ročně. Pět z dvaceti nejbohatších Čechů investuje část svých peněz do známek.

Jak se pozná investičně zajímavá známka? A proč vlastně o známkách uvažovat, když se každý měsíc naskýtá tolik jiných investičních příležitostí, třeba na akciovém trhu?

Laik zajímavou známku nepozná. Buď si musíte nejprve vše nastudovat, nebo najít člověka, který je schopen vám poradit. Máme tu vzácné známky, jejichž cena je dohledatelná sto let nazpátek v aukčních katalozích. Nespornou výhodou známek je to, že trh s nimi je nějakou externí spekulantskou silou valuačně prakticky neovlivnitelný. Není možné, aby někdo záměrně manipuloval cenou za účelem zisku, jako například když George Soros kdysi zaútočil na britskou libru. To u známek nejde, ale málokdo si to uvědomuje.

A trh nelze ovlivnit ani interně. U akcií se investoři rozhodují většinou na základě finančních výkazů a čísel, které daná společnost zveřejní. Spoléhají se i na auditorské firmy a kontrolní orgány, že datům lze věřit. Ale vzpomeňme například na nedávnou kauzu německé společnosti Wirecard. Špičková technologická firma, jejíž akcie byly v indexu DAX, se vyjevila jako obří a skandální tunel. Nebo kauza Enron, která stáhla ke dnu i jednu z největších auditorských firem. Vzpomeňme na telefony značky Nokia, která v roce 2008 byla světovou jedničkou. Nikoho tehdy nenapadlo, že by to během pár let mohlo být jinak. Kdo tenkrát věděl, že Apple zbourá trh svými chytrými telefony? Kde je jistota, že teď někde v garáži nevzniká jiná firma, která vymaže Apple z mapy?

Nic z toho u známek nehrozí. Stabilní zájem o ně trvá již téměř dvě století. Nabídka je omezená a extrémní cenové výkyvy jsou velice málo pravděpodobné. Důležité je, že ceny jsou poháněny sběratelskou vášní. Často slyším námitku, že vášeň je jako cenový motor nedostatečný a nehmatatelný argument. Jenže když jsem zapálený sběratel a chci vysbírat například kompletní Československo, tak bych za poslední chybějící známku do sbírky dal s nadsázkou svoji ledvinu (u nejvášnivějších sběratelů možná bez nadsázky). A pokud se vášeň spojí s omezenou nabídkou, cenu to zpravidla tlačí vzhůru.

Na co se tedy zaměřit? Co považujete za smysluplnou investiční volbu?

Celosvětově bylo od roku 1840 do současnosti vydáno asi 900 000 různých známek. Z toho je jen zlomek vhodný k investičním účelům. Většina známek byla vydána v milionových nákladech, ty tedy logicky nemají vysokou hodnotu. Ten zajímavý investiční zlomek jsou zpravidla stovky až nižší jednoty tisíc stejných vydaných známek. Samostatnou kapitolou jsou pak raritní kusy, chybné tisky a podobně.

• Za investičně zajímavé považuji britské kolonie, těch se dochovalo málo. Na ceně již několik desítek let výrazně získává také Čína, například známky z období kulturní revoluce. V tehdejším Československu se prodávaly čínské známky v balíčku za 5 korun. Tehdy se daly sehnat za pár korun třeba známky s Maovými citáty, nyní se přitom prodávají za tisíce eur. Jiné známky z tohoto období se mohou obchodovat i za stovky tisíc eur za kus. Podívejte se doma do starých alb po dědečkovi, možná tam máte archivovaných pár nových mercedesů. Čína je ohromná a počet sběratelů tam stále roste.

• Lákavým zbožím jsou staroindické známky. Indie je prohlásila za národní kulturní dědictví a zakázala jejich export. Kusy kolující po světě tak Indové kupují zpět. V zemi přitom roste silná střední třída, která je ochotná za známky dobře zaplatit.
• Spojené státy jsou také obří investiční trh. U nás se tomu lidé ještě stále mnohdy vysmívají, ale v Americe se do sběratelských předmětů investuje ve velkém. A to nejen do známek, závratných hodnot tam dosahují například mince nebo sběratelské karty všeho druhu. Potenciál pak vidím také v ruských známkách, konkrétně těch zhruba do roku 1950 v té nejlepší kvalitě.
• Sběratelé mají rádi anomálie, kdy při tisku známek vzniknou různé vady – například nebyla vytištěna nominální hodnota, byla použitá jiná barva a podobně. Těchto vadných tisků se zpravidla dochová malé množství a bývají žádaným zbožím.
• Velmi zajímavá jsou také různá okupační provizoria, především z období 1. a 2. světové války. I staré Německo nabízí hodně investičních příležitostí. A vlastně nejen to staré, německá vánoční známka z roku 2016, na které byl chybně uveden text (správně má být slovo "Kerstfeest"), a proto byla okamžitě stažena z prodeje, se nyní obchoduje za nižší tisíce eur. Přitom ji bylo možné koupit na poště za 70 centů.

• Zajímavé jsou také vysoké nominální hodnoty v britských koloniích. Zhruba před sto lety vznikaly známky v nominální hodnotě 100 a více liber, což byl v tehdejší době třeba i roční plat. Samozřejmě se nepoužívaly pro poštovní účely, byly to takové kolky, které se používaly třeba jako platba paušálu pro lovecké licence. Takové známky jsou v současnosti také hodně drahé.

Pokud se rozhodnu obrátit se na odborníka, jako jste vy, v čem konkrétně mi můžete pomoct?

I u známek platí zdánlivě jednoduché pravidlo "levně koupit, draze prodat". Nekupovat zkrátka za každou cenu. Troufnu si tvrdit, že mám jednu z největších databází v Česku, pokud jde o výsledky aukcí ve světě. Sleduji více než dvacet aukčních domů od Los Angeles a Melbourne přes Hongkong a Londýn až po Německo a Česku a vedu si databázi aukčních výsledků stovek filatelistických rarit. Vím, kde se za kolik prodávají, a ceny různě po světě se přitom mohou i výrazně lišit, třeba i násobně. Chce to zkrátka výhodně koupit za co nejnižší cenu. Pokud investor koupí příliš draze, může prodělat, v lepším případě pak bude čekat mnoho let na kladnou nulu. Dokáži investorům nabídnout nezávislý názor na to, zda je daná známka a její cena investičně zajímavá. Slovo nezávislý zdůrazňuji, protože se známkami neobchoduji, a tak nemám potřebu jakýkoli produkt preferovat. To je rozdíl mezi mnou a finančními poradci, kteří z prodejů žijí, a tudíž potřebují prodávat.

Jaká jsou hlavní kritéria pro stanovení ceny známky?

Jedním z důležitých kritérií je kvalita. Vždy se snažím hledat nejvyšší kvalitu, což znamená například nepoškozené zoubkování nebo správné centrování, které nezasahuje do známky. Dalším faktorem je původ. Pokud byla známka součástí například britské královské sbírky, určitě bude mít přidanou hodnotu. Podstatným aspektem je také nedostupnost či jedinečnost. Ale nejdůležitější je poptávka. Mohu vlastnit unikátní raritu, ale pokud po ní nebude poptávka, taková známka bude mít sice obrovskou sběratelskou hodnotu, ale nulovou hodnotu finanční.

Jaká reálná očekávání ohledně zhodnocení by měl investor mít a s jakým časovým horizontem by měl pracovat?

I na trhu se známkami působí vedle sebe investoři a spekulanti. Pokud se mi dnes podaří výhodně koupit zajímavou známku a vím, komu ji prodat, druhý den mohu inkasovat dvojnásobek. Když je mým cílem známku rychle "otočit", jsem obchodník, nikoli investor.

Já razím investiční přístup, tedy dlouhodobé držení. Zajímavé investiční známky mají zhodnocení v průměru 10 % za rok, pokud nakoupíte za dobré ceny a máte vhodně poskládané portfolio. To je číslo, které již dokáže konkurovat americkému akciovému indexu S&P 500, ovšem s tím, že u známek se vyhnete výrazným propadům cen. U sběratelských předmětů k takovým pádům nedochází, své ceny si drží stabilněji a ty nepodléhají ani vlivu ekonomických cyklů. To je velká výhoda, protože pokud potřebuje investor v ekonomicky špatné době prodávat, nemusí prodávat za nevýhodnou cenu.

Aby investice do známek dávala smysl, považuji za rozumný horizont alespoň 5-10 let. Já sám ale investuji ještě dlouhodoběji.

Mají známky oproti jiným investicím ještě další výhody?

Zmínil bych mobilitu. Vezměte si například aktuální situaci ruských zbohatlíků, kteří mají většinou obstavený veškerý majetek. Stejně dopadli Židé za druhé světové války, když na jejich aktiva sáhli Němci. Známky vám nikdo neobstaví. Ti, kdo je tenkrát měli, utekli do USA a postavili tam na nich svůj byznys. Jakoukoli cennou známku od vás i nyní rádi koupí obchodníci nejen z New Yorku. S nemovitostmi, akciemi a dalšími tradičními složkami majetku nic takového nejde, a jsou navíc poměrně dobře zabavitelné.

Další výhodou je anonymita. Mohu koupit nejznámější známku světa a nikdo nebude vědět, že jsem jejím majitelem. Mimochodem, právě modrý mauritius je již několik let v rukou pražského sběratele a investora. Koupil jej oficiálně ve Švýcarsku přes aukční dům a zprostředkovatele, takže ani aukční dům nemusí vědět, kdo je konečný vlastník, není to nikde evidováno. Hodnota známky se pohybuje v nižších jednotkách milionů eur. Znám jméno tohoto investora jen proto, že se pohybuji hluboko v oboru a mám v něm hodně kontaktů. Jakmile tento člověk bude chtít známku prodat, opět se nikdo z veřejných zdrojů nedozví, kdo a komu ji prodal.

V neposlední řadě je výhodou také (ne)zdanění. Prodej sběratelských předmětů je osvobozen od daně, pokud daný předmět držíte alespoň rok. Což se u investičního přístupu zpravidla děje.

Jak je to s likviditou, lze ji považovat za nevýhodu?

Ano i ne. Prodej není na jedno kliknutí jako u akcií, ale na to mám jasný názor – pokud investor potřebuje řešit prodej v rámci hodin nebo dnů, neměl by investovat, protože nemá dostatečnou finanční rezervu. Když přinesu raritní známku jakémukoli obchodníkovi na světě, vyplatí mi hotovost bez zbytečných průtahů, většinou v řádu hodin nebo několika málo dnů. Osobně tedy otázku likvidity za nevýhodu nepovažuji.

A jiné nevýhody?

Vše, co má hodnotu, stojí za padělání. Padělky existují i ve filatelii, ale jsou i díky starým záznamům relativně dobře odhalitelné. Pokud se na trhu objeví nový neevidovaný kus, hluboce se zkoumá, zda nejde o padělek. Zkoumají se papír, barvy, zoubkování a tak dále. Podle mě tato nevýhoda je opět zanedbatelná, protože investičně kupuji jen to, co je ověřitelné. A na to fungují i atesty pravosti.

Možnou nevýhodou může být to, že nikdo neví, zda se třeba za 30 let budou známky ještě sbírat. Určitě se bude obchodovat s alternativními aktivy, ale budou to i známky? Na to vám nikdo garanci nedá.

Pak mě napadá ještě informační podpora. Ve srovnání s akciemi je obtížnější dostat se k informacím, které by byly zdarma někde na internetu. Člověk se musí více snažit, aby se něco dozvěděl. Ani to nepovažuji za až tak velkou nevýhodu, protože ty informace se nastudovat dají. A upřímně řečeno, u akcií drtivá většina investorů vychází z informací, které jim nabídli finanční poradci nebo auditoři, kteří mohou mít velice zkreslené informace. I Bloomberg pracuje pouze s informacemi, které dané firmy chtějí zveřejnit. Opravdu kvalitních interních informací z firem je na trhu minimum, byť si to málokdo chce přiznat.

A ještě je férové zmínit, že pokud vložíte veškeré své volné peníze pouze do investičních známek, načež vám vyhoří dům, budete mít pravděpodobně i jako investoři lehce zkažené odpoledne, a to klidně na pár měsíců dopředu. Podle hodnoty sbírky je vhodné řešit její případné pojištění a správné způsoby uložení známek v trezorech, a to doma i mimo místo bydliště.

Jaký podíl by podle vás měly mít v portfoliu alternativní investice?

Na to neexistuje jedna správná odpověď. Záleží na každém investorovi, jak to cítí, čemu věří a jaký má postoj k riziku jakou má touhu vlastnit jiné třídy aktiv. Jsem odpůrce teorií typu 60/40, neexistuje zkrátka univerzální ideální rozložení. V nedávném reportu investiční banky JPMorgan je zmíněn poměr 40/40/20, kde právě 20 % připadá na alternativní investice. V Česku tak velký podíl nedoporučuje nikdo. Já mám v alternativách většinu svých volných peněz, čímž ale neříkám, že to je vhodné pro každého. Neprodávám, pouze investuji a vytvářím portfolio pro své potomky.

Pokud se rozhodnu začít s investicemi do známek, co bych měl udělat jako první?

Koupit si moji knihu. A to neříkám proto, abych si marketingově pomohl, kniha ani obchod se známkami mě neživí. Na trhu zkrátka není jiný komplexnější manuál, a to ani v jiných jazycích. Čtenář v mé knize najde důležité praktické informace o tom, na co se zaměřit, čeho se vyvarovat, shrnuji v ní rizika, výhody a nevýhody, ukazuji stovky raritních známek, které jsou investičně zajímavé. Je to taková základní učebnice, od které se může investor či sběratel odrazit. Mám na knihu výborné reakce. A jen doplním, že v první části knihy jsou pravidla platná pro všechny alternativní investice.

Dále pak doporučuji poradit se s někým, kdo filatelii rozumí. Pak investor buď začne sám nakupovat, nebo si nechá nakoupit své první investiční kousky skrze prostředníka (stejně jako třeba u akcií).

Jsou vodítkem i katalogy?

Ano, existují dva důležité katalogy. Jeden je vydáván každoročně v USA společností Scott a obsahuje všechny známky na světě od roku 1840 do roku 1940. Všechny známky tam mají cenový záznam. Podobný katalog je vydávaný v Anglii, ten se zaměřuje na britské kolonie. Ale začátečník tyto katalogy nepotřebuje.

Jaká známka je nejdražší a proč?

Je to British Guiana 1c magenta. Ta se prodala v roce 2021 za zhruba 8 milionů dolarů. Posledním majitelem byl proslulý americký návrhář obuvi Stuart Weitzman, který mimochodem na tom prodeji prodělal, koupil ji totiž za bezmála 10 milionů dolarů. On ale známku nekupoval jako investor, spíše v tom bylo jeho ego, chtěl zkrátka vlastnit nejdražší známku světa. Předtím ji vlastnil John E. du Pont (investorům známý jako dědic amerického chemického konglomerátu), který na ní naopak skvěle vydělal, neboť ji předtím koupil za 935 000 dolarů a Weitzman ji od něj koupil za téměř 10 milionů.

Cena této známky je astronomická. Jde o jediný kus na světě a má doložitelný příběh dlouhý desítky let. Můj odhad je, že se již nikdy nedostane na trh. Tento unikát koupil nejstarší obchodník se známkami na světě, londýnská společnost Stanley Gibbons, a byl k ní vydán také NFT. Naskenované digitální fragmenty známky se prodávaly za relativně vysoké ceny. Prodej NFT tak firmě nakonec zaplatil nejdražší známku světa jako takovou, investoři se na ni této společnosti vlastně hromadně složili. Muzea nejen v Česku by se mohla inspirovat, zda takto nefinancovat rozšíření svých sbírek.

Můžu najít na půdě filatelistický poklad po dědovi?

Není to časté, ale zhruba jednou do roka se někde ve světě podobná zpráva objeví. V Česku byl takto objeven vzácný chybotisk v roce 2016. Jde o známku, která byla v roce 1927 vydána omylem a desítky let ji hledalo několik generací filatelistů. Důchodce z Moravy se tenkrát stěhoval do domu pro seniory, kam si mohl vzít jen malou část své sbírky. Pozval kamarády k sobě domů a vyzval je, ať si z jeho alb vyberou, co by se jim líbilo. A při prohlídce si jeden z nich všiml chybotisku. Zkrátím to – poslali známku znalci do Prahy, ten potvrdil pravost exempláře a hodnota v aukci se vyšplhala téměř na dva miliony korun.

Ale pozor, na poklad můžete narazit i v oficiální aukci, stačí umět číst popisy položek. Nedávno jsem koupil u zahraničního aukčního domu raritní exemplář Německa z 20. let 20. století. Známka byla popsána jako nově objevená rarita, která ani není katalogizována. Jednalo se o chybějící písmeno "m" v přetisku. Skvělá rarita ze sběratelsky velice silné země, a přitom jsem ji koupil za méně než tisíc eur. Mohl to udělat každý. Již nyní na ni mám z Německa nabídku za několikanásobně vyšší cenu, není ale na prodej.

Máte ve filatelii nějaký sen nebo cíl?

Sen je mít všechny vydané známky, ale to se mi v žádném případě nepodaří. Ačkoli v Německu jsem navštívil sběratele, který sbírá známky z celého světa, a zbývá mu již jen zlomek z těch 900 000 vydaných. Zní to až neuvěřitelně, ale může být reálné nasbírat všechny známky světa, myšleno ty oficiálně vydané. Cíl asi žádný konkrétní nemám, chci zkrátka sbírat známky a zhodnocovat sbírku s ohledem na své finanční možnosti.

Na závěr se podívejme mimo stránky alb se známkami. Co říkáte na současnou situaci na trhu s tradičními aktivy?

Z krátkodobého hlediska můžeme být svědky ještě většího hypu kolem akcií firem navázaných na umělou inteligenci. Proč ne, trend is your friend, jak se říká. Je ale otázka, zda nebudeme jen svědky další spekulativní bubliny, která po čase splaskne.

Věříte kryptoměnám?

Alternativní digitální aktiva tu s námi asi zůstanou, netroufám si ale odhadnout, která to budou. Už vůbec si pak nedovolím odhadovat jejich další cenový vývoj. Bitcoin může stát za pár let milion dolarů, ale také se zřítit zpátky na jeden dolar. Nevím to a myslím si, že to neví nikdo na světě.

A v rámci alternativ se vám vedle známek líbí ještě něco?

Z alternativních investic hodně věřím investičnímu alkoholu v sudech. Je tam transparentní a celkem jednoduchá matematika – čím starší whisky, tím dražší.