V Česku se na trhu s investičními mincemi protočí zhruba miliarda korun ročně. Na populárním aukčním portálu Aukro byl v numismatice zaznamenán meziroční skokový růst obratu v roce 2021 (+61 %), v roce 2022 objemy obchodů narostly o dalších 29 %. V notafilii (obchod s bankovkami) v roce 2021 došlo na Aukru k meziročnímu nárůstu objemu o 14 % a v roce 2022 o dalších 16 %. Počty zobchodovaných kusů se přitom nijak výrazně nezvýšily, růst šel především na vrub vyšší hodnotě prodaných položek.

Globální objem obchodů se odhaduje na miliardy dolarů, do mincí i starých bankovek investují i ti nejbohatší lidé světa. V našich zeměpisných šířkách zůstávají mince (stejně jako třeba poštovní známky) mimo investiční mainstream, jsou ale přehlíženy trochu neprávem. Valuace věcí, na které si lze sáhnout, totiž nejsou tak snadno manipulovatelné a bývají prověřeny desítkami let. A u mincí to platí dvojnásob.

Mají investiční mince v třídě investičních alternativ větší váhu než známky?

Troufám si říci, že mají nepatrně větší váhu než známky, protože tradice jejich sbírání je delší. Již papežové a vládcové ve 12. století sbírali první mince. Ten rozdíl je ale malý, což dokládají i velice srovnatelné obraty na trzích mincí a poštovních známek.

Jak poznat investičně zajímavou minci?

Je to obtížnější než u známek, protože existuje více padělků. Padělat minci je jednodušší kvůli tomu, že v ní nejsou vyryté takové detaily. Připravit raznici mince je mnohem jednodušší než připravit tiskový štoček pro známku. Pro minci také nemusím řešit původní papír, složení barev a další atributy. Mince se padělaly již v minulosti, neboť se jednalo o platební prostředek a každý jich chtěl mít co nejvíce. Pokud například investor sbírá mince z 15. století, může narazit na padělky již z té doby. Nejen začátečníci pak mohou mít problém s rozlišením toho, zda drží v ruce pražský groš, nebo jeho padělek.

Může běžný člověk nějak jednoduše otestovat pravost mince?

Když kupujete zlatou minci, měli byste zkusit, zda je magnetická. Pokud se magnet k minci přichytí, je to jasný varovný signál, že mince není zlatá (maximálně je pozlacená). Dalším indikátorem je váha. V katalogu mincí, kterých existuje celosvětově řada od velkého počtu vydavatelů, je hmotnost uvedena a tu by si měl při pořízení investor také prověřit. Pokud nechce kupovat katalogy, je možné využít volně přístupný web www.colnect.com, kde jsou mince z celého světa. V době platnosti historických zlatých mincí se jejich pravost testovala třeba lehkým zářezem z boku, čímž majitel poznal, zda je zlato i "uvnitř", ne pouze na povrchu. U některých historických mincí tyto zářezy jsou. U stříbrných mincí už to tak jednoduché není, protože stříbro je lehce magnetické, a u novodobých mincí, které jsou z různých slitin, tímto způsobem již pravost neprověříte. U nich je lepší se obrátit na odborníky.

Existují atestace pravosti jako u známek?

U mincí mnoho atestací pravosti neexistuje. Je to dost složitá záležitost s nejistým výsledkem. V USA se hodně využívají služby firem typu Professional Coin Grading Service (PCGS), které dělají certifikaci kvality a částečně i pravosti. Mince poté bývají zataveny do speciálních pouzder. To je ale i trochu nevýhoda, protože pokud minci z pouzdra vyndáte, daný certifikát ztrácí platnost. To se třeba u známek nestane.

Padělat bankovky je složitější, protože u nich už musíte mít správné složení papíru, barev a tak dále. U novodobých bankovek pak přibudou různé ochranné prvky, což jejich padělání dále ztěžuje. Mince jsou výrobně tak "primitivní", že je lze padělat snadno a tyto padělky je složité rozeznat.

Co je klíčové pro správné určení ceny mincí?

U mincí je velice důležitá jejich zachovalost. V oběhu je hodně starých mincí, které jsou ošoupané nebo jinak znehodnocené každodenním používáním. Proto je tak žádané zachovalé numismatické zboží. Čím zachovalejší mince, tím vyšší cenu má. Ale pozor, u starých mincí je sběrateli vyžadována také "patina", která svým způsobem dokládá jejich pravost. Proto historické mince nikdy neleštěte. Lesk je naopak vyžadován u moderních mincí. Investičně je zkrátka nutné sledovat kvalitu, což ostatně platí také u bankovek.

Hraje roli také původ?

Pokud byla mince ve sbírce nějakého věhlasného sběratele, tak ano. Důležitější ale je, odkud mince či bankovky pocházejí. V našem regionu je největší zájem o Rakousko-Uhersko, Německo, Česko a Slovensko. V tuzemsku jsou také velice atraktivní svatováclavské dukáty a jejich násobky ražené již za první republiky v letech 1923-1939, jejichž cena se pohybuje od desítek tisíc až po jednotky milionů korun za kus. Rozdíl v ceně je zpravidla dán rokem vydání. Tyto mince byly v jednotlivých letech vydávány v různých nákladech, což dodnes ovlivňuje jejich cenu. Nejvzácnější jsou ročníky 1937, 1938 a 1939. Jako vždy zdůrazňuji, že není dobré brát minci za jakoukoli cenu, je potřeba hlídat si pořizovací cenu, aby se investor nespálil a dosáhl v budoucnu očekávaného výnosu.

Mezi sběrateli jsou také žádané mince z období vlády Habsburků. Mají tu výhodu, že je o ně zájem i mimo Českou republiku, protože je sbírají lidé nejen z celého bývalého Rakouska-Uherska. Z tohoto období pochází mnoho stříbrných tolarů a jejich násobků a také dukátů a jejich násobků ze zlata. A je celkem jedno, zda se jedná o ražbu z Kutné Hory, Prahy nebo Českých Budějovic. Těmito mincemi ale výčet nekončí, investičně zajímavé jsou stovky mincí na celém světě.

Na co se při výběru sběratelsky zajímavé mince dále zaměřit?

U mincí jsou nejlepší staré zlaté a stříbrné mince, kterých se dochovalo málo. Je celkem jedno, zda z období starého Řecka a Říma, nebo třeba z 19. století. A k tomu samozřejmě různé rarity a anomálie. Například český pětihaléř z období první republiky je běžná oběžná mince, která se razila každý rok v mnoha letech, ale v roce 1924 se vůbec razit neměla. Tato rarita se v Česku prodala na jaře letošního roku za více než půl druhého milionu korun. Přitom tento pětihaléř byl v roce 2010 vydražen v jiné pražské aukci za 506 000 Kč. To je celkem slušný nárůst ceny během 13 let. Jen dodejme, že těchto pětihaléřů se odhadem dochovalo 30-40 kusů.

To samé, pokud jde o možné zhodnocení, platí i pro mince z USA nebo Německa. Další důležitou věcí je pak to, z jaké mincovny kousky pocházejí. Některé mince se razily v různých mincovnách. Pokud se v jedné mincovně vyrazilo méně mincí než v jiné, mince z té první jsou vzácnější. Z celosvětového hlediska je určitě dobré se zaměřit na mince z velkých sběratelsko-investičních trhů, jako jsou USA, Spojené království, Švýcarsko, Francie, Rusko, Čína a do budoucna určitě také Indie.

O jakém potenciálu zhodnocení se bavíme, pokud se investorovi podaří dobře nakoupit?

Rád se držím při zemi, takže v průměru se jedná o 10 % ročně. Stejně jako u známek platí, že sběratelé jsou v dobrém slova smyslu blázni, kteří jsou ochotni zaplatit téměř cokoli za atraktivní kus, který jim zrovna chybí ve sbírce. V takových případech pak investor může dosáhnout zisku i ve stovkách procent. Tak jako u ostatních sběratelských předmětů ale platí, že není možné na internetu zjistit okamžitou cenu, jako je to třeba u akcií. To ale zároveň nevadí, protože sběratelské předměty jsou pro dlouhodobé investování, nepočítá se s tím, že by je někdo potřeboval prodat ze dne na den. Investor musí využívat aktuální poptávky. Pokud mi dnes někdo nabídne za můj sběratelský předmět částku, která znamená zhodnocení například 20 % ročně, což je podle mě velice zajímavý zisk, musím se sám rozhodnout. Těžko lze kalkulovat s tím, že mi za půl roku nabídne více. Třeba věc sežene jinde, takže budu muset hledat jiného kupujícího. U raritních předmětů to ovšem není velký problém.

Jaké hlavní faktory hovoří pro případné zařazení mincí do investičního portfolia?

Dlouhá historie a opravdu dlouhodobý převis poptávky nad nabídkou, stejně jako u poštovních známek. Když je něčeho nedostatek již sto let, lze očekávat, že to tak zůstane. Není to zlato a zlaté slitky, kterých je na trhu přebytek. Nejsou to tenisky, které se sbírají pár let. Jde o investici prověřenou časem, nebojím se tvrdit stovkami let, nejedná se o žádnou aktuální módu. Mince, které byly vzácné před sto lety, jsou cenné i dnes. Jejich cena není ovlivnitelná spekulanty a nepodléhá ekonomickým cyklům. Nejsou to problematické dluhopisy, nejsou to ovlivnitelné ceny komodit, nejsou to volatilní akcie, které může poslat ke dnu jedno jediné špatné rozhodnutí managementu firmy.

Mají mince jako investice nějakou nevýhodu?

Oproti známkám je to mobilita. Nejvzácnější známka světa stála 8,3 milionu dolarů, je velká jako nehet a neváží skoro nic, zatímco nejdražší mince světa se prodala za 18,9 milionu dolarů, ale je větší a těžší. Mobilita mincí je zkrátka horší, a zejména větší sbírky tak nejsou snadno přenositelné. A pak jsou to již zmíněné padělky.

Zmínil jste nejdražší minci. Která to byla?

Jde o americkou zlatou minci Double Eagle z roku 1933. Její původní nominální hodnota byla 20 dolarů, ta současná je zmíněných 18,9 milionu dolarů. Dovolím si citaci ze své připravované knihy zaměřené na alternativní aktiva: "Tato mince je poslední americká zlatá oběžní mince, čímž zakončila tradici započatou již v roce 1795. Mince sice byla vyražena, ale nikdy nebyla puštěna do oběhu. Bylo nařízeno, aby byly všechny vyražené exempláře zničeny, pouze dva kusy byly zaslány do Smithsonian Institution. V roce 1937 (ve stejném měsíci, kdy byly tyto mince roztaveny) se ale objevilo na sběratelském trhu několik exemplářů. V následném vyšetřování americká Secret Service zjistila, že všechny objevené kusy byly ukradeny z US mincovny, a tudíž nelegálně vlastněny. Jeden exemplář byl ale zakoupen jen pár týdnů před začátkem vyšetřování v roce 1944, a dokonce mu byla (chybně) udělena vývozní licence. Mince skončila v diplomaticky nedotknutelné sbírce egyptského krále Farúka, kde zůstala až do roku 1954. Její pohyb a vlastnictví jsou poté až do roku 1996 neznámé! V tomto roce byla mince zabavena americkou Secret Service při razii v newyorském hotelu Waldorf Astoria. Následovala několikaletá právní bitva, která dospěla až k Nejvyššímu soudu. Výše zmíněná mince nakonec získala povolení k legálnímu soukromému vlastnictví, čímž je jediná svého druhu."

Vlastnil ji americký návrhář obuvi a obchodník s obuví, pan Stuart Weitzman, od kterého ji v létě 2021 v aukci Sotheby's v New Yorku zakoupil nový, doposud anonymní majitel, který za ni neváhal zaplatit zmíněnou rekordní částku. Jde o jediný známý exemplář v soukromém vlastnictví, s nímž lze legálně obchodovat. V uvedeném roce 1933 totiž americký prezident Roosevelt zakázal v USA soukromé vlastnictví zlata. Všichni, kdo tehdy vlastnili zlato, museli je odevzdat státu, pokud nechtěli riskovat vězení. Nejdražší mince světa má tedy opravdu zajímavý příběh.

Existuje podobná investiční hvězda i mezi bankovkami?

Bankovky jsou méně sbírané než mince. Jejich oboru se říká notafilie a nevím o tom, že by tam byla srovnatelná investiční rarita jako u mincí. Hodnota nejvzácnějších bankovek se pohybuje maximálně v jednotkách milionů dolarů. Asi nejdražší bankovkou světa je v současnosti americká tisícidolarová treasury note z roku 1890. Mezi sběrateli je známá jako Grand Watermelon. Tuto přezdívku získala díky výrazným velkým zeleným nulám na zadní straně bankovky, které připomínají melouny. V současnosti se ví o sedmi exemplářích, z nichž čtyři jsou v institucionálních sbírkách, a tudíž jen tři kusy jsou na volném trhu. Jeden exemplář ze dvou známých Fr. 379b byl prodán v roce 2014 za 3,29 milionu dolarů.

Mohou být investičně zajímavé také novodobé moderní mince?

Ano, mohou. Zatím se celou dobu bavíme o historických mincích. Je ale důležité zmínit takzvané bullion coins, což jsou moderní zlaté mince, které se razí jen pro investiční účely. Nejznámější jsou jihoafrické Krügerrandy, které se začaly razit v roce 1967 a mají po celou dobu stejnou velikost a váhu. Zajímavé jsou také rakouské Wiener Philharmoniker, kanadské Maple Leaf, americké Eagle a Buffalo a také třeba čínské Pandy. U těchto mincí se cena odvíjí od spotové ceny zlata, protože samozřejmě nemají žádnou historickou hodnotu, a ovlivňuje ji také množství vyražených kusů (každý rok se mění).

Za zmínku stojí i mince a bankovky od České národní banky. Jde většinou o limitované edice běžných výplatních mincí a bankovek vydávané k nějakým výročím. Je potřeba zmínit, že pokud byla bankovka emitovaná třeba v nákladu 200 000 kusů, je to tak velké množství, že to z ní samo o sobě dělá špatnou investici. Je to hezký suvenýr na památku, ale určitě by takové předměty lidé neměli kupovat od překupníků za trojnásobnou cenu. V posledních letech jsme to zažili například u dvacetikorun, dvousetkorun nebo naposledy letos na jaře u tisícikoruny. Jisté zhodnocení mohou nabídnout, ale já bych do nich neinvestoval. Dále ČNB vydává zlaté a stříbrné pamětní mince a medaile. V rámci těch bych se případně zaměřil na ty nejlimitovanější emise. Zhodnocení ovšem u těchto kousků trvá výrazně déle než u historických exemplářů.

Trochu jste to nakousl – co nabídky různých investičních mincí, které lidé občas dostávají do schránek?

Jde většinou o předražené nabídky rádoby limitovaných edicí, nemá to nic společného s investicí. Nechci nikomu kazit radost, ale jde ve valné většině případů o vyhozené peníze.

A jak se díváte na obor takzvaných fantasy bankovek?

Jde o papírové peníze, které nemají reálnou nominální hodnotu a jsou spíše uměleckým dílem a sběratelským artiklem. Technicky jde o velice propracované bankovky vytištěné na speciálním papíře, a to včetně ochranných prvků. V našem regionu se tomu věnuje například slovenský grafik Matej Gábriš, který vydává své Gábrišovky a vytvořil kolem sebe velkou komunitu sběratelů. Jsou to krásné unikátní sběratelské předměty, ale jako investice je to diskutabilní. Spíše bych se držel klasických historických platidel. Pokud se panu Gábrišovi ale podaří pokračovat v započatém díle a rozšiřovat sběratelskou komunitu, tak tam může vzniknout zajímavý investiční potenciál.

Na jaké úrovni se pohybují ceny těchto fiktivních bankovek?

Je to různé. Populární jsou například nuloeurovky s rozličnými motivy. Například ta s motivem německého ženského fotbalového klubu MSV Duisburg se prodává za necelých tisíc eur. Velice důležitý je u nich právě motiv. V září proběhl v Letňanech každoroční veletrh Sběratel, kde byly nabízeny k prodeji nové nuloeurovky s námětem Saudka a fronta na ně byla ohromná. A třeba desetilibrovka s Lady Dianou z roku 2016 od Banksyho se prodala za více než osm tisíc dolarů.

Jak je to u mincí a bankovek s likviditou?

Kvalitní vzácnou minci není problém rychle zpeněžit a dokážete ji ve světě prodat obratem u jakéhokoli obchodníka. Samozřejmě ale nedostanete tu nejvyšší cenu (stejně jako u akcií, kde v době nutného prodeje nemusí být dané akcie na vrcholu). Mince jsou každopádně stejně likvidní jako třeba poštovní známky, byť některé rychleji a jiné pomaleji. V Česku jsou velice populární již zmíněné svatováclavské dukáty, které mají likviditu téměř okamžitou.

Musejí se mince a bankovky speciálně skladovat?

Zásada číslo jedna je nesahat na mince holýma rukama, ale ve speciálních k tomu určených rukavičkách. Pro ukládání jsou vhodné speciální plastové etuje na mince, případně existují krásné polstrované kazety. Je důležité neskladovat je ve vlhkém prostředí a na přímém světle. Bankovky se nesmí překládat. I dvoumilimetrové natržení bankovky má vliv na cenu. Pozor také na opravované bankovky – přehnuté se například žehlí žehličkou, doplňují se utržené růžky, slepuje se natržení a podobně. Všechny takové defekty jsou ale vidět a výrazně snižují hodnotu.

A ať to nakonec odlehčíme – lze ještě v současnosti někde najít zakopaný poklad?

Pokud má člověk štěstí a kopne na správné místo doma na zahradě, může se stát, že najde hrnec s dukáty. Stává se to i v lesích při starých obchodních cestách. Po celé Evropě se dodnes nacházejí poklady zakopané během různých válek. Hodně cenností skrývají také vraky potopených lodí. Najít mincovní poklad je tedy mnohem častější jev než v případě známek. Každou chvíli čteme v médiích, že někdo našel zakopané staré mince, a to se do médií dostane asi jen zlomek takových případů. Dovedu si představit, že to mnoho nálezců nehlásí. Tak na nic nečekejte, vyrazte do terénu a zkuste štěstí. Nezapomínejte ale, že co je v zemi, patří ze zákona státu. Nálezce má nárok pouze na odměnu, která je pouze částí hodnoty nálezu.